lie hurts

9. listopadu 2014 v 21:33 |  Psaný exhibicionismus III.
Lež bolí.

Já jsem dřív lhávala hodně a dobře - tak moc, že už jsem těm lžím postupně začala věřit.

Pak jsem přestala. Nevím jak, ale vím, že teď ze mě vyjde lež málokdy.

Nenávidím lež.

Nenávidím lež, protože mi to přijde tak hrozně ponižující a zrádné - když někomu položím přímou otázku bez zbytečných příkras a tónů - třeba "Máš mě ještě rád?" očekávám jasnou odpověď. Chci to slyšet upřímně. Kdybych to nechtěla slyšet upřímně, vůbec bych se neptala.

Když jsem zjistila, že můj táta má milenku, prostě se o tom se mnou bavil. Řekl, že kdybych se ho na to zeptala, odpověděĺ by.

Již několik let atakuji svou matku jednou otázkou, na kterou mi dávala zcela jasnou odpověď. Dnes jsem se dozvěděla o pravdě - od někoho jiného. A řádně potvrzenou. A tak jsem se dnes matky zeptala na jinou otázku - "Lžeš mi někdy?" ne, ne, ne.

Poslední kapka.

Řekla jsem věci, za kterými si stojím a které mě mrzí, ale tímhle u mě člověk skončí. Nenávidím lež, nenávidím ponížení, nenávidím lidi, co mi lžou. Nenávidím..

T. mi dřív taky lhal a já nevím, jestli lže pořád - jednoho jsem toho kluka opravdu naučila. Opatrnosti.
Achjo

Všechno v prdeli
a já jsem prostě kráva zase
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama