Listopad 2014

lie hurts

9. listopadu 2014 v 21:33 Psaný exhibicionismus III.
Lež bolí.

Já jsem dřív lhávala hodně a dobře - tak moc, že už jsem těm lžím postupně začala věřit.

Pak jsem přestala. Nevím jak, ale vím, že teď ze mě vyjde lež málokdy.

Nenávidím lež.

Nenávidím lež, protože mi to přijde tak hrozně ponižující a zrádné - když někomu položím přímou otázku bez zbytečných příkras a tónů - třeba "Máš mě ještě rád?" očekávám jasnou odpověď. Chci to slyšet upřímně. Kdybych to nechtěla slyšet upřímně, vůbec bych se neptala.

Když jsem zjistila, že můj táta má milenku, prostě se o tom se mnou bavil. Řekl, že kdybych se ho na to zeptala, odpověděĺ by.

Již několik let atakuji svou matku jednou otázkou, na kterou mi dávala zcela jasnou odpověď. Dnes jsem se dozvěděla o pravdě - od někoho jiného. A řádně potvrzenou. A tak jsem se dnes matky zeptala na jinou otázku - "Lžeš mi někdy?" ne, ne, ne.

Poslední kapka.

Řekla jsem věci, za kterými si stojím a které mě mrzí, ale tímhle u mě člověk skončí. Nenávidím lež, nenávidím ponížení, nenávidím lidi, co mi lžou. Nenávidím..

T. mi dřív taky lhal a já nevím, jestli lže pořád - jednoho jsem toho kluka opravdu naučila. Opatrnosti.
Achjo

Všechno v prdeli
a já jsem prostě kráva zase

Haloween 2014

1. listopadu 2014 v 13:30 Psaný exhibicionismus III.
Tak zase píšu - nikoliv pro anonymní lidi na internetu, ale pro sebe.

Nevím, čím začít.
Nechám to plynout.
Nejsem důležitá. Ani nijak výjimečná, ani moc hezká, ani hubená, ani chytrá. Možná trochu od každého, ale nevybočuji z řady.
Přesto jsem ráda, či přímo miluji, kdy si o mě někdo myslí, že jsem důležitá. Jediná. Pro něj. Nepřímo to vyžaduji. Protože člověk jako já - nesebejistý, s komplexem méněcennosti, žárlivý a tak, potřebuje někoho dobrého ve svém životě. Někoho, na koho se může spolehnout. Já jednoho takového člověka už mám - jednoho, ze svých rodičů, ale těm nemůžete říct všechno. Těm nemůžete říct ani polovinu. A proto si pořizujete přítele - člověka, kterého milujete, řeknete jim o sobě i to, co nechcete. Řeknete jim věci, za které se stydíte ale o které se podělíte a tím bude třeba bolest menší.
V poslední době jsem se snažila mému milému T. vysvětlit, že nesnáším jeho kamarády, kteří byli dřív i mými kamarády. Z několika důvodů, které se pokusím osvětlit.
Dříve jsem se dvěma z nich něco měla. Jeden mě podvedl, ale pořád dobrý. Potom přišel T., který mi (možná, aniž by o tom věděl) provedl nejhorší věci, co mi kdy kdo provedl. Pak přišel ten druhý (T. mezi kamarády nepočítám), nejhodnější člověk na Zemi - a jak to dopadlo? Vysral se na mě, ponížil, ponížil i před ostatními.
Nechali mě v citovém rozpoložení sutě z demolice sto let starého komínu.
Vyškrtla jsem je ze života. Chodila jsem s klukem, který byl sice trochu debil, ale dodal mi do života nějakou stabilitu a já se - o mnohem víc cyničtější a žárlivější - dala do relativního pořádku.
Pak přišel T. respektive zpráva od T., ze dne 4.července 2012. Jako kdyby to bylo včera. Nicméně jak to šlo, nedávno jsem "oslavila" s T. dva naše společné roky. A co jsem si přinesla spolu s T.? Jeho kamarády. Jeho skvělé kamarády, kteří pokračují v ničení mého života pořád dál. Když měl před rokem T. rodinnou krizi a nechodil s nimi pít, já jsem byla prohlášena a rozhlášena děvkou po celém městě. Pak to T. vysvětlil, ale slyšela jsem někdy sorry, promiň, nechtěl jsem? NIKDY.
A tak, abych se vrátila na začátek, snažila jsem se T. všechny tyto pocity vůči jeho kamarádům (a kamarádkám ani nemluvě). Řekl, že to není pravda. A že by to jeho kamarádi nikdy neřekli.
Stalo se toho dost a dost mi to přineslo a vzalo - možná nejvíc iluze, ale odnáším si z toho to hlavní - T. dal přednost kamarádům přede mnou. Vím, že jsem náročná a vím, že nejsem nejlepší, ale tohle bolí. Když dá člověk, který je pro vás nejvíc na celém světě, přednost před vámi lidem, kteří mi ublížili a ubližují doteď, tak to bolí. Nemůžu svému milému připomínat, že to byl tenkrát i on, kdo mě přivedl do stavu totálního citového prázdna. A když je s těmi lidmi, je pořád stejný.
A já jsem teď na tom pěkně bledě. Teď nejsem jen nedůležitá, nevýznamná a zbytečná. Teď jsem ještě ke všemu "žárlivá děvka", "gripen" a pro mého milého jsem prostě hovno. V životě se mě nezastal a pochybuji, že by řekl jediné křivé slovo pro lidem, kteří mi ublížili. Oni by totiž tohle nikdy neudělali.
Já jsem prostě hovno pro všechny.