nasranost

23. listopadu 2013 v 19:24
Jsem nasrána. Tak velice, až jsem nasrána na sebe samou.

Nejhorší je, že nevím, z čeho.
V pátek jel debilní T. do debilního města s jeho debilníma píčusáckejma kamarádama (holt je mám ráda) na nějakou debilní skupinu. Bomba.

Mně se stalo za dopoledne, co jsem byla doma, dost věcí, které jsem chtěla a potřebovala někomu říct.
Volám T. poprvé. Nic. Podruhé? Nic.
O několik minut později mi volá debilní T., že se právě sešel se svým nejpíčusáčtějším kamarádem číslo jedna a za sladké TŘI MINUTY ho vyzvednou jeho ostatní (ne už zas tak píčusáčtí) kamarádi, ale do té doby si můžeme klidně povídat.
díky

Jsem sama. Každý den. Ve škole je to relativně v pohodě - tam mám alespoň jednu dvě spřízněné duše, se kterými můžu dojít na kafe.
Teď jsem nemocná. Tudíž jsem doma s mamkou, která je sice supr, ale s ní přeci jen zas tak nepokecám, že jo. A můj milý debilní T. si na mě nenajde ani pár debilních minut. Díky.
Nudím se, užírám se a zlobím. Je mi špatně a stýská se mi. Po jakékoliv osobě mladší než třiceti let, která se mnou stráví večer. A jelikož T. jsem z narcistické sebelítosti odmítla ("chtěl bych s tebou strávit chvíli - už zas tři minuty, hihi?), ten sedí se svým nejpíčusáčtějším kamarádem a jiným kamarádem někde v hospodě.
Víš co?


F*ck ya
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama