Listopad 2012

proměna

20. listopadu 2012 v 0:21 Psaný exhibicionismus II.
19 Říjen 2012

Pokud patříte mezi lidi, kteří si z různých důvodů prošli svým malým soukromým peklem (díky lidem, na kterých vám záleželo) a netoužíte do něj zase upadnout, dodržujete nejspíš jakási pravidla. Přidám pár svých (neseřazeno dle důležitosti):

- neměj rád
- 3N - nikdy nikomu nevěř
- nedoufej
- kašli na city
- nevzpomínej
- nikdy nedovol nikomu, aby tě viděl brečet
- jebej to všechno
- NIKDY, nikdy, nikdy se nevracej k těm, co tě zklamali.

Tak. Před cca rokem jsem si tato pravidla dala s tím, že je nikdy neporuším. A tím zabráním tomu, abych byla zase zpátky tam, kde jsem byla. A v té době mi bylo vcelku zvráceně dobře. Cynik jebající všechny a všechno bez jediné touhy (nebo naděje) na lepší zítřky. Hm.

Uplynul rok. a je to nějak všechno jinak. Po roce s P. (kterému chtě nechtě vděčím za vrácení do docela normálního režimu), kdy jsem alespoň trošku omezila svá pravidla, přišel T...
Tak. 'Oficiálně' (nemám to ráda) spolu budeme za dva dny měsíc. A já si vypíšu dodržovaná pravidla.. Uhm. 0.
Kdo by řekl, že skončím zrovna takhle?
Porušila jsem všechna ta pravidla. A vůbec mi to nevadí, protože jsem nejšťastnější, co jsem snad kdy byla. Jsem zamilovaná, konečně mám někoho, komu můžu věřit a kdo mi pomůže, když je potřeba.
A dokonce mám naději, že mě i ten někdo má rád. Že přechází mé žárlivé výstupy a nelogické hádky. a kdo je rád, že je se mnou aspoň z poloviny tak, jako já.
A ten pocit, když se v noci probudíte a máte se o koho opřít...
a nebo když jste v kině na rozbřesku o nesmrtelné lásce a já si říkám, že už jsem někoho takového našla...
jsem šťastná. a smutná zároveň. protože se bojím, že přijde něco, co mi moji idylku pokazí. to "něco", díky čemu jsem nikdy nebyla tak šťastná. A možná, že si tu taky za pár měsíců budu zase brečet. ale když já si to chci jednou užít. protože teď jsem tak šťastná..


http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=s1tAYmMjLdY

we'll wish this never ends