kůň s handicapem

19. srpna 2012 v 23:21 |  Psaný exhibicionismus II.
22:12 ..Nemám ráda, když nepíšu pokaždé, když se něco stane a pak to musim shrnovat do jednoho dlouhého článku, který nikdo nepřečte a ja se ani nedivim.

22:30 ..Navíc teď vždycky rozepíšu odstavec a dostanu se k něčemu úplně jinému (atraktivnějšímu?), tak předchozí smažu a takhle už to jde potřetí.

22:56 ..fajn, kašlu na to, udělám opět deníkový zápis.

Můj život se točí okolo tří věcí

1:
T., T. a zase T.. Je na mě velice milý (tahá mě z práce na obědy, stará se o to, co jsem jedla (kvuli me nemoci, ejou), vola mi (!!) a celkove je proste uplne aaaa.

2:
moje záhadná "nemoc", která způsobuje, že se mi udělá po téměř každém jídle špatně a cítím se jak s angínou.
Teď už postoupila tak daleko, že mám buď bulimii nebo půjdu na sondu do žaludku. (juchu)

3:
P. řeším, jak nežárlit, řeším, jak záchránit ten vztah, protože stále miluji, ale mezery se stále zvětšují...

..
přidám story z jedné akce.
Byla to dámská jízda - moje kamarádka měla volný dům.
Složení /je vcelku nepodstatné a jména neznámá, ale tak../: Moje milá slečna K. (nezadaná, ale pokukující po T.). V. (nezadaná), další K. (zadaná) a já (zadaná).
Tak upřímně, ten večer byl nudný. Dokud jsme si nenapsali s T. a on ještě s dvěma kamarády (tudíž nezadaný, nezadaný a zadaný) nepřijel.
To bylo horší.. sedět tam a sledovat, jak se jedna K. věnuje T. a druhý kamarád se věnuje druhé nezadané. Takže jsme tam skončili tři 2 Z - znudění a zadaní.
potom přišel čas spaní.
Po tom, co se všichni čtyři nezadaní rozhodli, že budou spát v posteli pro dva, vzdala jsem i zbylé marné naděje o to, že bych se mohla s T. bavit, napakovala jsem si deku a polštář a dobrovolně jsem se vydala na prťavoučkej gauč.
Tak si lehnu a usínám s tím, že poslouchám uvřeštěné (ale flirtující) "Tomáááši, to je moje čtvrtina ! Nelez sem ! " a podobny sračičky. dokud neslyším nadávání, kroky na schodech, světlo v mém obličeji a pár slov od "mého" T.
a pak mi bral peřinu a polštář..
a tak
a pak jsme leželi, já vedle něj s hlavou na něm (nevím, jestli víte, co myslím), on mě hladil na krku a povídali jsme si a smáli jsme se a usínali jsme spolu. a to nejlepší na tom? že to bylo všechno, co se stalo. povídání a usínání, žádná morální kocovina ani nic takového

a hezké bylo, když jsme si pak později někdy volali a já mu říkala něco o tom, že to vypadalo, že se bude "kámošit" s K. a on mi řekl "ale prd, já už jsem od začátku věděl, s kym bych chtěl usínat" ..

/ten můj výraz, když tohle napíšu../
a tohle je ten starej známej zmrd, joo ?
PEOPLE CHANGE. MEMORIES DON'T.
 


Komentáře

1 Nany Nany | Web | 21. srpna 2012 v 1:13 | Reagovat

to je kreten, proc se snazi az ted?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama