fuck this shit

26. srpna 2012 v 1:31 |  Psaný exhibicionismus II.
Je zvláštní vědět, že jediná chvíle, kdy jsem vcelku v klidu, je tak od desíti večer do času mého probuzení.
Včera jsem se překonala - šla jsem kvůli P. na akci, kde bylo složení: kamarádi mého milého (nemusím), lidi, které znám (a nemám je ráda), a neznámí lidé. Takže jsem šla dobrovolně do jámy lvové.
Nevím, ale přišla jsem si tam tak nějak zvláštně.
Dřív jsem na akcích byla ta v té roli balené. Teď jsem tam seděla, opírala si své nohy o svého milého, pomalu kouřila a sledovala opilé slečny, které jsou baleny frajery, na něž čekají doma přítelkyně a nějak mi to přišlo takové..bezduché. Marné. Zbytečné.
asi vážně stárnu nebo se stávám nudnou.
ale to nic.
Bavila jsem se tam s jedním svým kamarádem - je to dobrý kamarád T.. Tak jsme tam stáli u vchodu a já poslouchala, že o mně T. říkal, že si jako píšeme a voláme a že jsem hrozně v pohodě a tak.
což se celkem vylučuje s tím, že na mě stále sere jak na placatej kámen.
nejsem si ani zcela jistá, zda mi to vadí. Vím, že se mi stýská. Strašně si přeju, aby mi napsal. Ale když už mi napíše, odepisuje po dvaceti minutách..no, co říct, je to zbytečné.
A zas jsem napsala jen hovadiny..nenaděláš nic

 


Komentáře

1 Cady Cady | Web | 26. srpna 2012 v 14:55 | Reagovat

je to jen o soustředění.. když se pořádně zaměříš na cokoliv, zjistíš že všechno je bezduché, všechno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama