Srpen 2012

závislost

29. srpna 2012 v 22:51 Psaný exhibicionismus II.
ten moment, kdy sedíte za monitorem, koušete (okusujete) nehty, posloucháte vybranou hudbu, pijete kafe..
a teď byste si dali cígo.
hm hm..

Zjistila jsem, že křivka mých nálad je určována dle T.
Dva dny mi nepsal.
Nálada na nic, ale s P. bylo všechno perfektní.
Včera mi T. napsal.
Byl ty dva dny u kamaráda bez nabíječky a internetu (jasně), ale což.
Už se mi tak 15x cécéá omluvil a zase mi začal motat hlavu svými sladkokyselými řečmi.
A já mám náladu fajn.
Ale zase mám nějaké takové nutkání se hádat s P. a být naštvaná...
Možná to bude jen zoufalství, jelikož už od října bude studentem jisté vysoké školy a spolunájemníkem bytu vzdáleného od toho mého pár desítek kilometrů..
Nevím
Jebat to

Jo a už mám vybranou svatební písničku.

mimochodem prosim opět Cady, aby se vrátila..

fuck this shit

26. srpna 2012 v 1:31 Psaný exhibicionismus II.
Je zvláštní vědět, že jediná chvíle, kdy jsem vcelku v klidu, je tak od desíti večer do času mého probuzení.
Včera jsem se překonala - šla jsem kvůli P. na akci, kde bylo složení: kamarádi mého milého (nemusím), lidi, které znám (a nemám je ráda), a neznámí lidé. Takže jsem šla dobrovolně do jámy lvové.
Nevím, ale přišla jsem si tam tak nějak zvláštně.
Dřív jsem na akcích byla ta v té roli balené. Teď jsem tam seděla, opírala si své nohy o svého milého, pomalu kouřila a sledovala opilé slečny, které jsou baleny frajery, na něž čekají doma přítelkyně a nějak mi to přišlo takové..bezduché. Marné. Zbytečné.
asi vážně stárnu nebo se stávám nudnou.
ale to nic.
Bavila jsem se tam s jedním svým kamarádem - je to dobrý kamarád T.. Tak jsme tam stáli u vchodu a já poslouchala, že o mně T. říkal, že si jako píšeme a voláme a že jsem hrozně v pohodě a tak.
což se celkem vylučuje s tím, že na mě stále sere jak na placatej kámen.
nejsem si ani zcela jistá, zda mi to vadí. Vím, že se mi stýská. Strašně si přeju, aby mi napsal. Ale když už mi napíše, odepisuje po dvaceti minutách..no, co říct, je to zbytečné.
A zas jsem napsala jen hovadiny..nenaděláš nic


Citový rozklad

23. srpna 2012 v 1:18 Psaný exhibicionismus II.
Jako ten debil
tu sedím, ve čtvrtek (?) ráno,
poslouchám tu Tiersena
a připadám si vážně divně sama.
T. i P. pijí - každý v jiném městě. T. na mě sere docela, P. mi mile psal.
Posrala jsem si to sama, když mi napsal, že se mi ještě ozve a že ví, že napíšu, že nemusí, ale on mi přesto napíše, jelikož chce. A mě, jakožto debila, nenapadne nic lepšího, než mu napsat, že si ale já nejsem jistá, jestli to chci číst.
a pak mi odepíše "fajn, dobrou."
a ja si to klasicky začnu vyčítat.
jsem rozervaná
a trapná
ale potřebuji se někam vypsat.
blbej den..

kůň s handicapem

19. srpna 2012 v 23:21 Psaný exhibicionismus II.
22:12 ..Nemám ráda, když nepíšu pokaždé, když se něco stane a pak to musim shrnovat do jednoho dlouhého článku, který nikdo nepřečte a ja se ani nedivim.

22:30 ..Navíc teď vždycky rozepíšu odstavec a dostanu se k něčemu úplně jinému (atraktivnějšímu?), tak předchozí smažu a takhle už to jde potřetí.

22:56 ..fajn, kašlu na to, udělám opět deníkový zápis.

Můj život se točí okolo tří věcí

1:
T., T. a zase T.. Je na mě velice milý (tahá mě z práce na obědy, stará se o to, co jsem jedla (kvuli me nemoci, ejou), vola mi (!!) a celkove je proste uplne aaaa.

2:
moje záhadná "nemoc", která způsobuje, že se mi udělá po téměř každém jídle špatně a cítím se jak s angínou.
Teď už postoupila tak daleko, že mám buď bulimii nebo půjdu na sondu do žaludku. (juchu)

3:
P. řeším, jak nežárlit, řeším, jak záchránit ten vztah, protože stále miluji, ale mezery se stále zvětšují...

..
přidám story z jedné akce.
Byla to dámská jízda - moje kamarádka měla volný dům.
Složení /je vcelku nepodstatné a jména neznámá, ale tak../: Moje milá slečna K. (nezadaná, ale pokukující po T.). V. (nezadaná), další K. (zadaná) a já (zadaná).
Tak upřímně, ten večer byl nudný. Dokud jsme si nenapsali s T. a on ještě s dvěma kamarády (tudíž nezadaný, nezadaný a zadaný) nepřijel.
To bylo horší.. sedět tam a sledovat, jak se jedna K. věnuje T. a druhý kamarád se věnuje druhé nezadané. Takže jsme tam skončili tři 2 Z - znudění a zadaní.
potom přišel čas spaní.
Po tom, co se všichni čtyři nezadaní rozhodli, že budou spát v posteli pro dva, vzdala jsem i zbylé marné naděje o to, že bych se mohla s T. bavit, napakovala jsem si deku a polštář a dobrovolně jsem se vydala na prťavoučkej gauč.
Tak si lehnu a usínám s tím, že poslouchám uvřeštěné (ale flirtující) "Tomáááši, to je moje čtvrtina ! Nelez sem ! " a podobny sračičky. dokud neslyším nadávání, kroky na schodech, světlo v mém obličeji a pár slov od "mého" T.
a pak mi bral peřinu a polštář..
a tak
a pak jsme leželi, já vedle něj s hlavou na něm (nevím, jestli víte, co myslím), on mě hladil na krku a povídali jsme si a smáli jsme se a usínali jsme spolu. a to nejlepší na tom? že to bylo všechno, co se stalo. povídání a usínání, žádná morální kocovina ani nic takového

a hezké bylo, když jsme si pak později někdy volali a já mu říkala něco o tom, že to vypadalo, že se bude "kámošit" s K. a on mi řekl "ale prd, já už jsem od začátku věděl, s kym bych chtěl usínat" ..

/ten můj výraz, když tohle napíšu../
a tohle je ten starej známej zmrd, joo ?
PEOPLE CHANGE. MEMORIES DON'T.

s úsměvem až do prdele

10. srpna 2012 v 23:40 Psaný exhibicionismus II.
po dlouhém odloučení usedám za své deníkové stránky a vypisuji si další kapitolu - pracující já.
Zní to až neskutečně neuvěřitelně, ale v polovině prázdnin jsem sehnala na první pohled slušně vypadající brigádu - v jedním z našich trapných obchodních centrech, 60 korun českých na hodinu a nejedná se o "špinavou" práci.
Tož po dvou celá pěti hodinách zaškolení jsem ve středu nastoupila v 8:45 v černém vytahaném tričku a zástěře na třinácti hodinovou směnu.
Příjemná je práce se spolu-brigádnicemi, jsou ke mně velice milé. Nepříjemná je přítomnost mé jen o několik let starší šéfové, která je prostě píča.
Já sama jsem konfliktní člověk a navíc velice snadno rozčilitelná. Po dvou třinácti hodinových směnách ve dvou dnech jsem pochopila pár faktů; pokusím se podělit a časem zjistit, jestli byly vybrány správně.
- nikdy neříkej nahlas to, co si opravdu myslíš
- když ti někdo nadává, tvař se vážně, žádné úsměvy (vyplatí se zkoumat v hlavě nedostatky toho, kdo na vás křičí - "hahaha, ona má akné", "hele, vrásky", apod.)
- i když nic neděláš, dělej, že pracuješ
- nebuď přehnaně iniciativní
- dělej všechno tak, jako to dělají ostatní
- "prostě se na to vyser"

.. poslední bod je věta, která mě provází vlastně pořád. S žárlivostí u P., řešení otázky T. - i když ten je velice milý a zastavil se u mě v práci zatím pokaždé. a taky se zajímá o to, jestli už jsem zdravá. nejsem

Ale zpátky k práci. I přes podle inzerátu lákavé finanční ohodnocení jsem se rozhodla, že s falešnými úsměvy a bolavými zády dokončím srpen, vyberu si výplatičku a končím, protože nejsem jedna z těch, které spolu nechávají vyjebávat a ochotné za pár korun chodit domů s pláčem.
nenene
budu chudá ale beze stresu


.. poznámka na okraj:
jsem novým fanouškem filmové pecky jménem Fight Club (jestli jste někdo neviděl, je to dobrý jak debil. A hlavně vás to donutí přemýšlet), a pak komedie Méďa (i když tam není Mila tak krásná jako ve Friends with benefits)