zatím ještě žiju

13. prosince 2011 v 21:45 |  Psaný exhibicionismus
Omlouvám se za těch x dní, kdy jsem tady nebyla, nic nepsala a tak i přesto, že jsem mohla.
Jak to už bývá, opět píšu v té největší depce.

Tak jo.
Co se změnilo za těch x dní...?


in the other life, i will be your girl
in the other life, i will make you stay..

ten zarach ani zákaz internetu se nekonal.
Prostě jsem to zase všechno ukecala.
V Babylonu jsem byla.
S P. jsme spolu šťastní..
Objasním, proč to zní tak divně.
V sobotu večer (jsem byla doma, protože jsem před týdnem prodělala oslavu L. narozenin a nedopadla vůbec dobře... už vím, jak vypadá očistec :X) byl P. někde mimo můj dosah a já si začala psát s jednou velmi dobrou kamarádkou L. (říkejme jí třeba Š.) o "vypovídajících písničkách" - takový ty srdcovky, při kterejch si vzpomenete na jistý osoby atakdále.. No a dostaly jsme se k tomu, že každá z nás má svého "někoho" - člověk, kterého jste milovaly třeba před rokem a víte, že kdyby byla druhá šance, jdete do toho, víte, že ho stále máte rády, každého dalšího s ním porovnáváte.. a tak. Nějak jsme se o tom bavily a já jsem jí (jako jedinému člověku) řekla, jak to opravdu mám (bez toho, abych jí sdělila jméno svého "někoho").
To, že když jsem s P., přeju si spíš, aby tam se mnou byl ten někdo. Když potkám svého někoho a on se na mě usměje, jsem bezdůvodně šťastná celý den. Když jdu spát, nepřemýšlím nad P., ale vzpomínám na L.... A kdykoliv se něco z tohohle stane, připadám si jako podvodník.
Taky jsem zjistila, že existujou lidi, který vás v tolika ohledech změnili a ublížili vám a sami o tom s největší pravděpodobností nemají ponětí. Viz T.. Bojím se, že když někomu řeknu, co k němu cítím, dopadne to jako s Tomášem.
"v srdci Ti nechá krvavý autogram.."

Jsem obyčejný podvodník. Vím, že tohle je běh na krátkou trať.. Protože buď budu pokračovat v tom, co dělám (jsem s P. a snažím se být šťastná, protože je na mě tak hodnej, milej, je to moje jistota a hlavně..má mě možná i trošku rád) a budu ubližovat sama sobě myšlenkama na L. nebo se zachovám jako správná holka, rozejdu se (dokud je ještě čas) s P. a myšlenkám na L. se budu věnovat dál, ale nezadaná.
Mám chvilky, kdy se cítím téměř šťastná. A vzápětí následuje propad do hluboké propasti. A to vše jen díky myšlenkám, jak dlouho mi tohle štěstí vydrží. Jak dlouho spolu budeme s P., co bude, až se rozejdeme a co se stane, až si L. najde přítelkyni.
a prostě..
nesnášim tě, tomáši, protože jsi způsobil, že mám pocit, že nejsem dost dobrá na pocit štěstí.. a to je to nejhorší, cos mi mohl udělat
 


Komentáře

1 clerexe clerexe | Web | 15. prosince 2011 v 18:02 | Reagovat

taky znám jednoho toho "někoho" a pokaždý když ho potkám a on na mně udělá ten usměv až se mi podlomí kolena..způsobí mi to tak dobrou náladu že mi to nic nemůže zkazit. :)) a pak na něj nemůžu přestat myslet. a v noci kvůli němu nemůžu usnout :))

2 B. B. | Web | 17. prosince 2011 v 10:49 | Reagovat

Občas se nám v životě objeví někdo jako L., ale otázka je, jestli takovej člověk nám stojí za to, abysme si kvůli němu posírali všechno ostatní. Myslim, že správný by bylo buď se pokusit dostat si ho k sobě tak, jak chceš a nebo si na něj prostě občas:) vzpomenout ale snažit se žít si po svým a být prostě tak nějak šťastná..

3 Cady Cady | 15. ledna 2012 v 22:10 | Reagovat

chlapi jsou sakra svině..všichni. (teda kromě Jacka Danielse, Johna Jamesona apod., žeano;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama