Prosinec 2011

zatím ještě žiju

13. prosince 2011 v 21:45 Psaný exhibicionismus
Omlouvám se za těch x dní, kdy jsem tady nebyla, nic nepsala a tak i přesto, že jsem mohla.
Jak to už bývá, opět píšu v té největší depce.

Tak jo.
Co se změnilo za těch x dní...?


in the other life, i will be your girl
in the other life, i will make you stay..

ten zarach ani zákaz internetu se nekonal.
Prostě jsem to zase všechno ukecala.
V Babylonu jsem byla.
S P. jsme spolu šťastní..
Objasním, proč to zní tak divně.
V sobotu večer (jsem byla doma, protože jsem před týdnem prodělala oslavu L. narozenin a nedopadla vůbec dobře... už vím, jak vypadá očistec :X) byl P. někde mimo můj dosah a já si začala psát s jednou velmi dobrou kamarádkou L. (říkejme jí třeba Š.) o "vypovídajících písničkách" - takový ty srdcovky, při kterejch si vzpomenete na jistý osoby atakdále.. No a dostaly jsme se k tomu, že každá z nás má svého "někoho" - člověk, kterého jste milovaly třeba před rokem a víte, že kdyby byla druhá šance, jdete do toho, víte, že ho stále máte rády, každého dalšího s ním porovnáváte.. a tak. Nějak jsme se o tom bavily a já jsem jí (jako jedinému člověku) řekla, jak to opravdu mám (bez toho, abych jí sdělila jméno svého "někoho").
To, že když jsem s P., přeju si spíš, aby tam se mnou byl ten někdo. Když potkám svého někoho a on se na mě usměje, jsem bezdůvodně šťastná celý den. Když jdu spát, nepřemýšlím nad P., ale vzpomínám na L.... A kdykoliv se něco z tohohle stane, připadám si jako podvodník.
Taky jsem zjistila, že existujou lidi, který vás v tolika ohledech změnili a ublížili vám a sami o tom s největší pravděpodobností nemají ponětí. Viz T.. Bojím se, že když někomu řeknu, co k němu cítím, dopadne to jako s Tomášem.
"v srdci Ti nechá krvavý autogram.."

Jsem obyčejný podvodník. Vím, že tohle je běh na krátkou trať.. Protože buď budu pokračovat v tom, co dělám (jsem s P. a snažím se být šťastná, protože je na mě tak hodnej, milej, je to moje jistota a hlavně..má mě možná i trošku rád) a budu ubližovat sama sobě myšlenkama na L. nebo se zachovám jako správná holka, rozejdu se (dokud je ještě čas) s P. a myšlenkám na L. se budu věnovat dál, ale nezadaná.
Mám chvilky, kdy se cítím téměř šťastná. A vzápětí následuje propad do hluboké propasti. A to vše jen díky myšlenkám, jak dlouho mi tohle štěstí vydrží. Jak dlouho spolu budeme s P., co bude, až se rozejdeme a co se stane, až si L. najde přítelkyni.
a prostě..
nesnášim tě, tomáši, protože jsi způsobil, že mám pocit, že nejsem dost dobrá na pocit štěstí.. a to je to nejhorší, cos mi mohl udělat