no name

14. listopadu 2011 v 20:54 |  Září 2011
Vím, zanedbávám to tady. Ale poslední dny jsem tak strašně unavená/znechucená/marná ostatním světem, že si radši pustím sluchátka na plné pecky a ujíždím na narcistické sebelítosti.
*odkaz - almost lover*
Vím, tohle nejsou Kryštofové, ale tahle písnička mi tady hraje celý večer.
Čím dál víc si uvědomuju, že všechno mít prostě NEMŮŽU.
jsem zlá na své kamarády (konkrétně na jednu kamarádku, která se řadí mezi ty "lepší") dlouhý příběh. Prostě si připadám, jak kdybych měla kocovinu sama ze sebe.
Jako bych byla na akci, kde jsem provedla strašně moc věcí a pak mi ráno nebylo špatně z chlastu (i když to se u mě většinou nepovede). Moje "akce" jsou prázdniny a moje ráno právě přichází. Chtěla bych být upřímná a všem říct všechno narovinu - ale to prostě nejde.
Nemůžu přijít k T. a říct mu o tom, že jsem chtěla být tou jeho "jedinou". Nemůžu přijít před celej svět a zařvat jenom "POLIBTE SI VŠICHNI PRDEL!"
prostě to nejde. I když bych tak strašně moc chtěla...
No výborný. Chtěla jsem po dlouhé době napsat DOBRÝ článek a zůstanu u u citových výlevů.
Nenaděláš nic.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama