děvka o děvkách a přijetí sama sebe

14. listopadu 2011 v 20:54 |  Září 2011
Moje kocovina nebere konce, ale zdá se, že se ze mě stává ještě horší člověk, než jsem si myslela. Přiznávám se, jsem strašně narcistická a úvahami sama o sobě trávím dost času. Je to osvěžující. Minule jsem si uvědomila, že podle měřítek ostatních, kteří by znali celou mou minulost a přítomnost, jsem děvka. Lidi jsou suchaři. Všichni se snažíme být v jednom stádu, ale zároveň neobyčejní. Lžeme sami sobě. Lžeme sami sobě o tolika věcech a přitom sami víme, že to není pravda. V hloubi duše to víme. A když pak přijde někdo, kdo nám řekne pravdu o nás samotných, zlobíme se na něj a říkáme, že nemá pravdu. Jsme zbabělci - všichni, do jednoho.
A tak si sama sobě a blogovému světu přiznávám: podle ostatních bych byla děvka.
A teď něco o pojmu děvka - poslední dobou jsem se na to ptala lidí okolo sebe na to, kdo je podle nich děvka. Někdo mi odpověděl, že holka, která s někým chodí a spí s jinými (yes, i did it.), další případ je holka, která spí s několika kluky najednou (yes, i did it.) , další byl ten, že děvkou už je jen holka, která s někým nechodí a jen s ním spí (yes, i did it too. Jsem děvka na3.).
Já sama asi nedokážu říct, kdo je děvka. Jak si vlastně můžeme dovolit hodnotit ostatní lidi? Nevíme, čím si prošli, nevíme, co je k tomu vedlo, nevíme, jak se to stalo. Ať už jde o cokoliv. Každý to víme a stejně každý (mě nevyjímaje) hodnotíme lidi okolo nás. A přitom na to nikdo kromě nás samotných nemá právo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama