Listopad 2011

rodičáky a jiné neštěstí

24. listopadu 2011 v 20:05 Psaný exhibicionismus
Ahoj. Ve středu na naší škole proběhly rodičovské schůzky - čekala jsem na taťku před naší třídou, protože "je přeci zbytečné vyházet peníze za autobus, když můžeš jet se mnou" - víte jak. Krom toho, že v naší škole bylo najednou krásně voňavo, teplo, dokonce bylo na záchodech mýdlo (!), rodičáky nepřinesly nic dobrýho. (dneska už byl v naší škole zase smrad, bordel a mýdlo chybělo)
Musím přiznat, že byla docela sranda sledovat nasraný výrazy rodičů vycházejících ze třídy, dokud..nevyšel táta s výrazem stejným.
Abyste věděli, měla jsem 2x za 4 (matika, fyzika) a jednou za pět (biologie).
Rodičům jsem to říkala snad měsíc dopředu - najednou to mají potvrzené a je problém.
"Jsem zklamaný" byla věta od táty.
Já nevim, z čeho jsem byla zklamaná já.. asi z toho, že nejsem tak dobrá, jak by si rodiče představovali; jsem prostě zmetek.
Nějak se s tím smířím - večer v pohodě. Najednou přijde do mého pokoje máma, začne o tom, že o těch známkách nevěděla (fakt nekecám; ještě si z toho dělala srandu) a že takhle si to jako nemám představovat. Začala mluvit o tom, že tátovi je ze mě skoro špatně, jak je zklamanej a kdesi cosi..
Tak jsem jí řekla, že z chemie, ze které jsem nakonci roku propadala, mám trojku, z matiky mám čtyřku už dva roky a z fyziky mám tři známky.
Samozřejmě, obdržela jsem dárek v podobě zaracha a hodiny internetu denně...
P. mě pozval, jestli společně s M. a jeho novou přítelkyní nechci jet do Babylonu. Dneska jsem byla s P. na kafi po škole (sorry, ale neviděla jsem se s ním dva dny, mami) a opět jsem byla přemlouvána.
Přijdu domů. Obyčejně bych se zeptala na babylon stylem "nemůžu bejt u týny?" protože předem vím, že mi to rodiče nedovolí. Teď jsem opět zapojila do hry naivitu.
"Tati, P. mě pozval, jestli nechci jet s ním a s M. a jeho novou přítelkyní do Babylonu"
"nooo, vzhledem ke včerejšku fakt ne"
(ale ještě zas tak moc neprotestoval)
"a s kým byste vlastně jeli, jak byste se tam dostali, kdo by řídil?"
"Matěj."
"ale já ho neznám, tolik bylo těch, co se zabili v autech...definitivně ne"
Jasně, já chápu, že maj starost o to, s kým jedu v autě - vůbec neprotestuju, zvlášť potom, co se mi před půl rokem zabil kamarád v autě - ale myslím, že právě kvůli tomu by mi mohli věřit, že jsem natolik rozumná, abych si vybírala, s kým pojedu v autě. Nejezdím s nikým, koho neznám a nevím, jak řídí. Já prostě...achjo
A ohledně soboty... chtěla bych jet, takže uvažuju nad tím, že řeknu, že mám v sobotu odpoledne doučování z matiky. Ale...
co byste dělali vy? prosím, potřebuju pomoct

jak jsem se ponížila

19. listopadu 2011 v 23:42 Psaný exhibicionismus


Je to tím, že jsi tu, možná tím, že kdysi jsme byli..
Ty a já, my dva, dvě nahý těla…

Jenže Ty neslyšíš, jenže Ty neposloucháš..
Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět..

Ahoj:)
Chtěla bych se za prvé všem moc omluvit - jsem špatná blogařka a ještě horší čtenář. Stává se mi to poslední dobou naprosto běžně: blog mi hlásí "Vaši oblíbení blogeři napsali:" kliknu, přečtu, pomyslím si o tom svoje, kliknu na křížek u záložky a jedem dál. Není to o tom, že by se mi článek nelíbil nebo mě nezaujal, jen prostě..nevim čim to je. Nemám chuť psát komentář, takže ho tam připadám třeba až o pár dní později. a to je ta omluva noo...čtu vás, jen jsem marná.
A má marnost přetrává. Nějak nemám sílu na dlouhý článek plný vtipu a tak, takže najíždím na starou dobrou taktiku:

Co je nového?
- s B. to vypadá nějak seriózně. V tomhle týdnu jsme se viděli snad každý den, kdy to bylo možné. Čeká na mě před školou, dá mi pusu, chytnem se za ruku a jdem spolu do jeho oblíbené kavárny. Včera na mě čekal po tanečních, protože bych musela jít sama pár stovek metrů na autobus v deset hodin večer a bůhvícobysemimohlostát, že ano. Chce napsat, že jsem v pořádku, když dorazím domů.
a z tohohle všeho...mi je fajn.
Já..no, musim vám sem napsat takovou vsuvku. Včera mě táta vezl do tanečních a bavili jsme se o vztazích. V jedné fázi toho rozhovoru táta mluvil o tom, jak se poznal s mámou (bylo to asi rok po docela pitomym rozvodu s ženskou, se kterou se oženil jen kvůli jejímu neplánovanému těhotenství) a říkal něco takového: "To já když jsem se poznal s mámou, říkal jsem si, že si s ní jen pohraju a po dvou letech jí dám adios. Budu takovejhle po tom všem, co jste my provedly.. To s mámou se mi to moc nepovedlo no." ..za prvé mi to vyvolalo úsměv po tváři, protože.. nikdy nevíte, kdy potkáte někoho, s kým budete mít tak neuvěřitelně krásné, chytré, vtipné, chápající, skromné dítě (jen jedno, bratr je kokot totiž). za druhé mě napadlo, že dělám úplně to samé. Víceméně kašlu na to, co mi B. píše. Jo, je to fajn, ale že bych se z toho měla zbláznit? spíš ne. A všechno je to kvůli zklamáním. Tady asi hraje svoji hlavní úlohu T. Přeci jen..no stačí si přečíst staré články, že ano. Zdá se mi, že s každým zklamáním víc a víc přemýšlím o tom, jestli mi ta 'bolest' za to všechno vůbec stojí.

- L. mi dnes napsal. A nějak jsme se dostali k otázce "co kluci?" Tak já jakože fajn a tak. on na to, jestli jsem s tím svým 'nejlepším'. vysvětlila jsem mu, že jsem hodila ručník do ringu a nějak jsme se bavili. Prostě to zkrátim: asi po půl hodině všemožného dohadování pochopil, že to byl on.. řekl, že je divný, že se se mnou vlastně bavil o sobě a že nevím, co má na to říct..a že jde spát.
:D:D
pardon, ale to je prostě dobrý. kdyby se tohle stalo někomu jinému, směju se mu :)

- po dlouhé době se mi stane to, že jdu třeba spát a připadám si skoro šťastná. Je to fajn. I když to trvá jen chvilku:)

Ahoj.

14. listopadu 2011 v 21:39 Psaný exhibicionismus
Asi se divíte, proč jsem smazala fuck-that.
Klasika. Jsem jedna z blogařek, které si píšou na blog věci, které by neměl nikdo z našeho okolí vědět. O mém blogu už věděly dvě kamarádky, které to sice proti mně nepoužily, ale blog našel i brácha. A to je jiný kafe.
Musím říct, že když jsem klikala na potvrzovací mail o smazání blogu, nebylo mi dobře. Jsou to přeci jen čtyři měsíce, kdy jsem tam psala všechno,co jsem potřebovala..
Ale to nevadí, všechny články jsem archivovala. (kdo chce, najde je tady.
Takže prosím blogy, které mě měly v oblíbených, ať si změní adresu.
Thanks :)


zoufalý smích

14. listopadu 2011 v 21:10 Listopad 2011
*Kryštof - lampion*
A když to vzdám, zhasni můj stadion...Přečti si poslední básně co jsem Ti napsal jsou krásné.. Jsou pod polštářem a zapal můj lampion...
Slečna vyndanájakchlebaztašky vám přeje pěkný úterní večer.
Štve mě, že nikdo z mejch oblíbenejch autorů nic nepíše. (to byl jen takovej malej šťouch, vaše články jsou moje nejoblíbenější počteníčko:D)
A já vám teda napíšu, jak se mám, no..
kdybych to věděla. Takhlenc. Odpoledne jsem byla na kafi s B.. Objevila se tam K. s M. (vsuvka: K. je má kamarádka a přítelkyně M., což je kamarád B. Doufám, že tomu rozumíte:D) mimochodem. Znáte nějakej pár, kterej má vztah jak na horský dráze? Já do dneška taky ne.
Představte si dvojici, která přijde do kavárny, slečna má výraz majitele mrtvého křečka a její drahá polovička je úplně v pohodě. Sednou si, slečna otráveně pronese objednávku, stále skáče kousavými poznámkami do řeči svému drahému. Ten jí to oplácí více než dobře.
a ostatní se jen dobře baví. /už jsem zapomněla, proč jsem o tom začínala, sorry/
noo.. jako dobrý no.
Při odchodu jsme se potkali s jeho dalším kamarádem a jeho přítelkyní. Během krátké doby, co jsem čekala, než B. zaplatí, se na mě ta slečna povzbudivě usmála. Jasněě
Jsem si téměř jistá, že to bylo prostě spiknutí. Proto měl M. poznámky během řeči "Noo, toho zatim neznáš" .. nebo se ptá B., jestli jde na naši prodlouženou s pohledem na mně, K., která nás donutila sednout si na sedačku a sami si s M. sedli každý na židli...achjoachjo
Jak si myslíte, že to spiknutí dopadlo?
No jo no.
(a to jsem teď jako zadaná?..neee)

Abyste tomu rozuměli:
V neděli večer jsem se pohádala s L.. Bavili jsme se o tom, že když chce slečna X chlapce Y a on neví o tom, že ona ho chce, má cenu se snažit. Samozřejmě že mi L. cpal to, že by se slečna X. měla snažit stále o to, co chce, za jakoukoliv cenu (no jasně)
na konci večera mi napsal, že "když bude nějakou holku strašně milovat a ona na něj bude srát, po několika měsících se s ní jen třeba vyspí nebo ji nechá, ať ho chce ona a pak si může říct, že je vítěz." napsala jsem mu "tak to ti gratuluju k vítězství;)" a odešla.
Dobrý, během dne si prostě srovnám, že to je prostě debil, kamarádka, která si tu zprávu přečte řekne jen "no, tak to je hodně hnusný." a já jsem upevněna v názoru, že jako L. = ende
pondělí večer, píše L. sračky typu chci se omluvit za to, co jsem včera psal, byl jsem naštvanej a kdesi cosi. Kažopádně by ses neměla přestávat snažit o někoho, koho chci...
no dobrý
Takže já se mám o tebe snažit, abys na mě mohl srát a pak si říct, že seš vítěz?

Btw2, rozhodla jsem se, že B. nebudu řešit do té doby, než si dá na fb 'in a relationship' (doufám, že si to tam dá za hoodně dlouho)

i ♥ life

14. listopadu 2011 v 21:09 Listopad 2011
do vlasů mi zabroukej papapápá...
Ahoj:)
Řeknu to hned na začátku: mám se fajn.
Byla jsem dneska na výletě s rodičema. Vůbec se mi nechtělo (klasika), tak jsem vzala aspoň foťák s tím, že cvaknu pár fotek. Postupem času mi bylo tak dobře, jak už dlouho ne:) Občas je asi prostě potřeba jít někam do ticha, koukat na listí, přemejšlet... je to stokrát lepší, než se pořád jen trápit a sedit u počítače. A pozor, toto říká člověk, který při nutnosti opustit pokoj prská oheň.
Nakonec jsem nafotila asi něco přes sedmdesát fotek. Jo, je to málo, v polovině cesty se mi vybil foťák:D
Other:
L. mi ráno/dopoledne psal. Což je vcelku divné. Nenapíše mi od "výročí" a pak mi napíše dva dny za sebou. Nerozumím tomu.
B. ...no dobrý. včera mi přišla na dobrou noc esemeska "taky si užij zbytek večera, měj se pěkně, dobrou noc, sladke sny, mam te rad :))" a já na to jen...COŽEEEEEEE? a schovala jsem hlavu pod polštář (a nikomu to neřikejte, ale mam dojem, že jsem se červenala studem)
(při myšlence na to, že by něco podobného býval kdysi napsal T. mám chuť mlátit hlavou smíchy do stolu:D) no což. romantici očividně nevymřeli ! (jen nevim, jestli je to dobře nebo ne)

6 měsíců a nervy v prdeli

14. listopadu 2011 v 21:07 Listopad 2011
Nemám Tě znát, nemám mít rád..nehledat v kapce vína..

Dneska je to naprosto přesně na den 6 měsíců od toho, kdy jsem téměřzačalachodit s L.
Jo no. Vzpomenu si na to, když si pustim vzpomínkovou písničku na ten den a najednou zásek..

Sranda je, že jsem se dnes definitivně rozhodla. I přesto, že L. už tu svou přítelkyni nemá (informace z včerejšího večera, třikrát hurá).. no víte co, jaksi jsem nevydržela čtení starých esemesek (a že jich bylo..) a s větou "Stejně to už nikdy nebude jako dřív" jsem to prostě vzdala.
Vždyť B. je fajn a má mě rád a jeho kámoš má super přítelkyni.
No a pak přišla tahle písnička no.
psal mi L. byl divnej.
M: můžu mít dotaz?
L: Můžeš
M: provedla jsem ti něco?
L: nee, proc si to myslis ?:)
M:já nevim, chováš se ke mně tak nějak "zvláštně"
L: aha, tak to opravdu nevím co s tim. Chovám se k tobě uplně stejně jako k ostatním (samozřejmě až na pár témat který by se asi nehodily) ... ale jestli mas neco konkretniho tak povidej ;)
M: je to jedno asi:)
L: ok, jestli ti neco vadi, tak se omlouvam .. a klidne to rekni
M: Jsem hloupá, nestojí to za řeč, promin:) uz nebudu otravovat:D
L: aha, no tak jak myslis no
M: byla to hloupost, promin:)
L: to je dobry , radsi bych si o tom promluvil, nez aby sis myslela ze proti tobe neco mam..
M: asi jsem paranoidní:)
*rozepíšu se a píšu úplně všechno, co jsem mu chtěla říct...*
L: ok tak já du do vany, zatim ahoj
*označuju všechno rozepsané a mačkám delete*23 minutes ago
M: ehm:D dobry no:D
L: neco proti vaně?:D
M: ne, ale rozepisovala jsem se ti na jedno téma, tak jsem si to hezky pěkně označila a zmáčkla delete. 
L: tak se rozepiš znova ja si dam jen sprchu a za chvili sem tu
M: kašli na to, nemá to cenu:D
užij si vanu:D
..few minutes later..
L: sem tu tak povidej
má to cenu;))
M: 6 měsíců
L: presne?
M: naprosto
L:pani leti to:)
sluší ti to pořád stejně fialko;):)
A tak si tady brečím společně s Maroon 5.

stěžuju si (zase)

14. listopadu 2011 v 21:07 Listopad 2011
Tak si říkám, jaké mám hrozné štěstí, že mohu chodit zrovna na NÁŠ elitní ústav, protože mám pocit, že kdybych ho neměla, nemělo by snad každej den co srát.
a to srát, jakože dost.
Vstávám jako úplnej debil ve čtyři ráno.
V 7:00 už přešlapávám před naším ústavem.
7:10 - sedám si do lavice s čistým papírem A4 a hlavou našprtanou příklady, co jsme brali o hodinách.
7:15 - nadpisuji "1.čtvrtletní písemná práce z matematiky" roztřeseným písmem a dostávám zadání.
Následujících čtyřicet pět minut si říkám jen

WTF????

o dvě hodiny později se opakuje podobná situace v biologii. Říkám si "je to v pohodě, chyběla jsem minulou hodinu a kluci, který má ráda, taky". Tak za ní pánové na konci písemky dojdou a jupíjupíjou, písemka se jim nepočítá, příště je vyzkouší. Nicméně..
"Míšo, tys to měla umět." argumenty, že jsem byla v naprosto stejnejch podmínkách mi jsou celkem k hov*u.
To víte no, nemam ptáka a ani ho mít (doufám) nebudu. Tak mě nech propadnout, že jo.
Pánům jako Š., L. i B. se vcelku úspěšně ve škole vyhýbám. L. mi nenapsal a já mu psát nebudu. Už jsem mu psala jako první dvakrát a prostě.. ne, nebudu se vtírat.
s B. jdu ve čtvrtek (po desíti hodinách ve škole - prostě super!) na kafe a později na hokej. Přeci jen vidina toho, že spolu budeme tři a půl hodiny (!) mě docela děsí. Ne, že bych neoplývala výřečností, ale po desíti hodinách ve škole už se většinou zmůžu jen tak na věty o maximálně pěti slovech,například "chci spát".
Nic mě nebaví. A možná se snažím tenhle článek zbytečně protahovat, protože vím, že po dopsání článku se musím pustit do učení slovíček z angličtiny. Což by asi nebylo ani zas tak hrozný, kdybych se je učila průběžně.. to já ne. Slovníček otevírám od začátku roku poprvé a koukám na látku zítřejšího zkoušní. Něco málo přes 120 slovíček? Proč ne.
Dodatečně bych chtěla poděkovat za všechny komentáře, protože i přesto, že píšu takový kraviny jaký píšu se najde někdo, kdo je ochotnej je číst a pak okomentovat, což mi udělá radost..tyjo:) díky.

nenaděláš nic

14. listopadu 2011 v 21:04 Říjen 2011
Mám jednu z těch chvilek, kdy mě mrzí úplně všechno.

Jedna vtipná story ze dneška - byla jsem u kadeřnice, aby mi promelírovala hlavu světle hnědou. Jenže má kadeřnice asi nepochopila. Takže jsem skončila s černými prameny v mé jinak téměř bílé hlavě. a teď jedna rovnice.
bílá + černá = x.
x = šedá.
Je fajn mít hlavu šedou o čtyřicet let dřív, než vaši vrstevníci.
A ten hlavní vtip přichází právě..teď.
Účet od kadeřnice? 950 Kč. Díky bro.
Doma se kvůli tomu mamka rozčílí. Pak se pohádá s bráchou - máma brečí, brácha odchází neznámo kam. Tak si tak sedím v tom pokoji, před sebou capuccino a nevím, co dělat.
O tři hodiny později pokračuji v rozepsaném článku.

Je mi líp. Máma je v pohodě, brácha je doma. Jediné, co zůstává, je moje šedá hlava:D
Včera jsem měla rozepsaných tak pět článků.
Znáte to, když se tak moc chcete z něčeho vypsat, že to prostě nejde? Nebyla jsem schopná dát dohromady svoje myšlenky, natož, abych je byla schopná napsat.
Jsem unavená ze všeho. Jsem unavená ze vztahů - chtěla bych jednoho svého kamaráda, už tady o něm byla řeč (ne, není to T. /ten stále zůstává čůrákem - dokonce ještě větším, než kdy předtím/, ani H.) - jenže je to složitější. A já prostě nemám ráda komplikace. Takže jen tak sedím s rukama v koutě a říkám si "co by bylo, kdyby.." vím, je to chyba.
Vstaň a běž s tím něco udělat! si říkám.
Bohužel zůstává jen u toho - to samé s B.. Byli jsme na kafi (já o tom nenapsala? stydím se. Docela fajn. Akorát mi s ním prostě není tak fajn, jako s.. X. ), měli jsme jít do kina. Co jsem udělala? Napsala esemesku, že nemůžu a šla jsem se vyspat.
jistěže jsem si potom poslechla (přečetla) třikrát v jedné smsce o tom, že mu je moc líto, že jsme do toho kina nešli, že se těšil a blábláblá, zbytek jsem snad ani nedočetla.
Jsem prostě cynik.
Když vidím facebookové příspěvky typu
"Miluju Tě:**" ... "taky tě milujuuu:***"
a pak si vzpomenu na to, jak mi ten milující chlapec vysvěluje, že "tu slečnu nemiluje, že jsem mnohem hezčí a určitě nedávám tak debilní dárky jako Kája", nedává mi ta láska smysl.
a já jsem prostě příliš unavená těma vztahama na to, abych řešila, jestli "neni blbý tohle napsat", "líbím se mu", "neni blbý mu napsat první?".
Přitom mě to docela mrzí - když to nakonec vyjde, je to fajn a na ty začátky se vzpomíná docela s úsměvem.
Hm, ale když to vyjde.
Fuck love, i'm tired of tryin'

hlavně na mě nemluvte

14. listopadu 2011 v 21:03 Říjen 2011
*billy talent - perfect world*
"In a perfect world... his face would not exist
In a perfect world... a broken heart is fixed"
Chci spáát a spáát a na všechno sráát.
Asi takhle vám to řeknu.
Dneska (nebo taky včera nebo předevčírem - nevim) jsem si uvědomila jednu zvláštní skutečnost. Proč si nasazuju (nasazovala jsem) sluneční brýle a sluchátka? Není to moc o tom, že mi svítí sluníčko do ksichtu, ani o tom, že strašně toužim pořád dokola poslouchat BT (popravdě se na ně moc během dne nemůžu moc soustředit). Je to spíš o tom, že sluchátka a brejle jsou jistá omluvenka pro to, že nějaké lidi nevidíte nebo neslyšíte.
Minule jsem takhle šla do práce bez brýlí a bez sluchátek a toužila jsem po nápisu "Hlavně na mě nemluvte" nad mojí hlavou. A to třeba i u lidí, které mám ráda. Prostě mě nebaví se falešně usmívat, dělat, že jsem šťastná. To se prostě jen usměju a budu z toho mít lepší pocit, než z falešný konverzace.
Je mi nejlíp doma. Večer, když sedím u počítače ve svetru, teplejch ponožkách, s kakaem, sexem ve městě v přehrávači a vím, že tenhle večer už mě nikdo nevytočí. A pak přijde ráno, kdy se zase pořád těším na ten okamžik večer.. zvláštní.
Permanentně mě bolí hlava (nebo něco jiného), jsem unavená nebo protivná. A víte, co za to může? ŠKOLA. Ten náš ústav mě vysává. Po dnešním rozvrhu do 16:40 (a jestli si myslíte, že nám to zaplněj třeba informatikou - omyl, u nás najdete spíš geologii, matiku a podobný chujoviny) jsem byla tak neuvěřitelně intelektuálně znavená, že jsem rozeslala pár esemesek "promin, boli me hlava, odpoledne pada", jela domů prvním autobusem, najedla se a spala.
Stojí mi ten ústav za tu bolavou hlavu? Navíc tam netopěj a potkávám se tam s T.. nice.
Zejtra píšem nějaký testy Cermat - zase budu koukat na úlohy s kostičkama a nakonec křížkovat, jak se mi to líbí. A pak od matikářky poslouchat, že jsem se na to úplně vykašlala.
Já se na to nevykašlala, já jsem prostě jen blbá.
a teď jdu spát. A doufám, že mám kouzelnej sešit a ty úkoly se napíšou samy.